Oběti vládní zvůle

Druhý problém je podstatně složitější, neboť se odehrává v ovzduší polopravd, zneužívání funkcí, neověřených hypotéz, predikcí, šířených zoufalcem Marianem Jurečkou a stvrzovaných největším z politologů Petrem Fialou. Je zajímavé ho pozorovat, jak s kamennou tváří a vemlouvavým hlasem fráterníka dokáže šířit bludy a do očí lhát veřejnosti. Například vydává za úspěch pětikoalice, že důchody letos vzrostou o plné čtyři stovky, tedy více než loni. Zapomíná však přitom na skutečnost, že uváděné letošní zvýšení důchodů nezohleduje letošní růst reálné mzdy. Hubenější budou pro důchodce i následující roky. Viníkem nejsou jen reformní opatření, ale i propad reálné mzdy z předchozích let, který dosud nebyl (a ještě delší dobu nebude) vyrovnán.

K zohlednění růstu reálné mzdy a odpovídající úpravě důchodů by mělo dojít nejdříve poté, až bude překonána hranice roku 2026 s možností až do roku 2029. Na výši důchodů však začnou mít zároveň vliv úsporné kroky, jimiž chce vláda zastavit fatální a bobtnající zadlužování pensijního systému. Jestliže koaliční vláda svým sebezáchovným pudem protlačí sněmovnou navrhované reformní opatření, bude se do valorizace důchodů spolu s inflací započítávat už jen třetina místo dosavadní poloviny růstu reálné mzdy.

Pro orientaci: naposledy stát vybral na sociálním pojištění více prostředků, než vydal na penze, v roce 2019. Od té doby .zadlužení roste. V rekordním schodku ve výši 73 mld. Kč skončil důchodový účet v loňském roce. Jako řešení vláda nabízí buď citelně snížit důchody, nebo výrazně zvýšit daně. Vláda zatím trvá na své antihumánní a neschopné politice řešit problémy české ekonomiky okrádáním důchodců při neodpovědném, neboť finančně nezajištěném zvyšování platů ve státním sektoru (zdravotnictví, školství, ale také armáda a bezpečnost), na které hodlá vynaložit v různých variantách stovky miliard, které předpokládá získat od těch, kteří se bránit nemohou. Tedy od důchodců. Mementem je cynické vyjádření

jednoho z vládních poslanců o tom, že důchodci nemají takový spotřební koš jako rodiny s dětmi nebo samoživitelé, a proto omezení (snížení) příjmů absorbují snadněji. A i když se aktuálně jejich životní úroveň (údajně dočasně) sníží, vyrovná se to v 50. až 60. letech. Prý jde o dlouhodobou a zásadní reformu pensijního systému, nikoli o pouhé „parametrické změny“, jak tvrdí kritici návrhu. Posuďme sami a podívejme se na růst průměrného důchodu řečí čísel a v korunách:

rok řádná valorizace dvě mimořádné valorizace mimořádná valorizace

2022 805 1 700 -

2023 825 - 760

2024 360 - -

2025 430 - -

Srovnejme si čísla s „valorizačními schématy mezd a platů“, tedy procenty jejich zvyšování zřejmé z výplatních listin či výplaty důchodů a dalších nejrůznějších dávek a vidíme, jak jsou ponecháni na pospas libovůli vlády a jak brutálně jsou důchodci pauperizováni. A to neberu v úvahu většinou přehlížené skupiny invalidních a sirotčích důchodců, kteří si v prvním případě velkou část života na důchod pojištěním šetřili, aby byli nakonec ponecháni jako hračka, oběť cynických hrátek vládních koryfejů. Tolik k pohádkám, jak se máme jako důchodci dobře.

Zásadní problémy mají být řešeny vládní důchodovou reformou. O její kvalitě svědčí desítky hodin jejího neproduktivního projednávání v parlamentu, nejrůznějších výborech, komisích a tripartitách. Těžko bychom hledali v poslední dekádě jiný příklad myšlenkového zmaru jako v tomto případě. Projednávat se bude ještě velmi dlouho a lze předpokládat, že dojde k možným i podstatným závažným změnám. Ne pro zmoudření vlády, ale z jejího prostého pudu sebezáchovy. Připomeňme si proto jen velmi stručně co také vláda navrhuje. Primárně úpravu důchodového věku a věku dožití v neprospěch potenciálních důchodců. Zpomalení nárůstu nových důchodů po roce 2025. Blíže nedefinovaný Fiktivní vyměřovací základ, jeho sdílení. Zpomalení růstu nově přiznávaných důchodů s vyvolaným snížením jejich relativní úrovně vůči průměrné mzdě apod.