Pax AMERICANA versus Pax RF - ČLR

Kreml stojí před jednou z největších výzev poválečné doby s historickým významem: být, či nebýt? Peking je na tom podobně. Proč? Prakticky poprvé veřejně přiznal, že si je vědom nevyhnutelnosti střetu s USA nehledě na to, jakou cestu si vybere nebo půjde. Snaží se oddálit vojenský střet, protože se vnímá jako část světového společenství, pro které v případě války s použitím atomových bomb a jiných moderních zbraní také platí Hamletova otázka.

Návštěva prezidenta Putina spojená s otevřením zimních olympijských her a jeho rozhovor s prezidentem Si, který trval přibližně 150 minut, mají dvě roviny: bilaterální a globální. Na bilaterální úrovni jde o rozšíření spolupráce v obchodně-ekonomické, vědecko-technické, sociálně-politické, vojenské a vojensko-technické a podobných sférách. Výzvou na této úrovni je spojenectví obou zemí při nápravě materiální a technické složky globální rovnováhy sil. Ta se po rozpadu SSSR výrazně vychýlila ve prospěch USA, NATO a kolektivního Západu. Druhá rovina má globální charakter. Ten formuje sémantický výsledek rusko-čínských rozhovorů. V jeho důsledku se buduje základ pro duchovně-humanitární složku dialogu mezi civilizacemi. Jinými slovy: civilizační prvek umožňující vytvořit alternativu západní nadvládě.

Zatímco 15 podepsaných dokumentů mohou mít brzo vliv na jednání EU s RF a ČLR a vývoj hospodářství v Evropě, 16 dokument - Společné prohlášení (v plném znění *Společné prohlášení Ruské federace a Čínské lidové republiky о mezinárodních vztazích vstupujících do nové epochy, a globálním udržitelném rozvoji *) bude mít dlouhodobý vliv na vývoj světa, protože 1) RF i ČLR jsou si vědomy, že izolace vždy představuje větší riziko, než dialog. 2) I kdyby jedna z podpisujících stran, nebo obě měly zradit ducha společného prohlášení (4. února 2022), proces nebude možné zastavit a vývoj ve světě vrátit do doby nadvlády Anglosasů. Je příliš brzo na podrobné hodnocení společného prohlášení a jeho následky pro EU, NATO a USA. Přesto si dovoluji zmínit se o několika aspektech s vlivem na vztah NATO a ČR s RF a ČLR bez ohledu na to, zda dojde nebo nedojde k vojenské intervenci RF na Donbasu nebo Ukrajině.

Nejdůležitější formulace společného prohlášení jasně ukazují jejich souvislost se samotnou globální alternativou, kterou představuje světu spojenectví Moskvy a Pekingu. Proto obsahuje preambule dva body. První z nich se týká charakteristiky *Nové éry rychlého rozvoje a rozsáhlé transformace *. Jednostranný přístup, mocenská politika, vměšování do vnitřních záležitostí. Připomínám, že tento postulát tvořil základ západního monopolu. Ale časy a nálada občanů se mění se změnou počasí a větru. Druhý bod představuje *Centrální role OSN, světový řád založený na mezinárodním právu, skutečný multilateralismus *. Hlavní bod - respektovat práva národů na nezávislou volbu cesty rozvoje svých zemí - je uveden v preambuli, ale to, co se týká *demokracie a lidských práv *, je mimo ni. Zní ve vlastním překladu následovně: *V závislosti na společensko-politické struktuře, historii, tradicích a kulturních zvláštnostech konkrétního státu má jeho lid právo zvolit si takové formy a metody uplatňování demokracie, které odpovídají specifikům tohoto státu *. Co to znamená? Zjednodušeně: Právo občanů, společnosti, státu je postaveno před právo člověka jako individuum. Paradigmatem kapitalismu je individuum, tj. jednotlivec před společenstvím, paradigmatem socialismu je společenství před jednotlivcem.

V této souvislosti připomínám vlastní referát na konferenci ve Vídni (20-22. června 2019) týkající se srovnání lidských práv na Západě a na Východě v kontextovém pohledu (Comparison of Human Rights Values between the East and the West). Cesta od Všeobecné deklarace z roku 1948 ke genderu a toleranci trvala dlouho. Po rozpadu SSSR se ale pohyb na této cestě zrychlil a dovedl nás na okraj propasti. Proto Moskva a Peking prohlašují: práva a svobody každého jednotlivce končí tam, kde začínají práva a svobody zbytku společnosti, tj. veřejného zájmu. To už není geopolitická výzva Západu, ale sémantická, existenciální alternativa. Ta vede ke druhé tézi společného prohlášení_: Globální rozměr uplatňování demokratických zásad_. Demokracie uvnitř není slučitelná s diktátem navenek. Existuje jedna ze dvou možností: buď venku není diktát, nebo uvnitř není demokracie.

Proto nejdůležitější částí společného prohlášení se mi jeví: Rusko a Čína se staví proti akcím vnějších sil, které podkopávají bezpečnost a stabilitu ve společných sousedních regionech, hodlají se postavit proti vměšování vnějších sil pod jakoukoli záminkou do vnitřních záležitostí suverénních zemí, vystupují proti “barevným revolucím” a posílí spolupráci ve výše uvedených oblastech. Co jiného to je než jasný a srozumitelný vzkaz do Washingtonu, Bruselu a Prahy: Pax AMERICANA se nebude pohybovat hluboko a dlouho v Eurasii. Proto strategie zahraniční a hospodářské politiky ČR, pokud nějaká bude, by měla obsahovat extrémní situaci, tj. vzdání se takové naděje, srovnání vývoje a stavu RF a ČLR od doby perestrojky a otázku: Má ČR šanci existovat v nové době jako evropská s.r.o s ustavujícím kapitálem 1 Euro?

Pro politiky a klíčové podnikatelské struktury důležitou bude analýza Agendy udržitelného rozvoje OSN. Především za předpokladu, že společné čínsko-ruské prohlášení nedovoluje chápat Zelený úděl jako prostředek Pax AMERICANA prosazovat hegemonii. Tím jsem u virové a politické pandemie, Sputnik V a výroku Klause Schwaba - *už to nebude jako před pandemií *. Nabízí se otázka: Proč se mění covid-deska s pohádkou a doprovodem vzbuzujícím strach a obavy z budoucnosti? Proč některé západní státy rychle ruší její poslech? Kdo čte příspěvky autora, ví, že téma covid-19 & Co nezmizelo a nezmizí, protože bude i nadále potřeba obracet pozornost na ruské a čínské vůdce. Proč? Pokud Moskva a Peking po vzoru Západu náhle odstoupí od kovidového běsení, dají tím najevo, že jdou ve stopách Západu. A i kdyby ne, Západ bude mít o čem spekulovat. Proč? Protože RF a ČLR takovou chybu neudělaly. Jak je to možné? V otázce pandemie se totiž snaží čelit infekci s důrazem na domácí zájmy, a protože platí - *Západ je Západ, Východ je Východ *. Neexistuje žádná závislost na viru; jedná se o čistě vnitřní záležitost. To samé platí pro Zelený úděl a letošní 30. výročí rámcové úmluvy OSN o změně klimatu. Zjednodušeně to znamená, že strany OECD, které byly do přílohy zařazeny před 30 lety, neudělaly nic pro to, aby se vytvořil slíbený zelený klimatický fond OSN v hodnotě 100 miliard dolarů ročně. Proto budeme dnes platit o to více.

Poslední aspekt společného prohlášení, o kterém se dnes zmíním, se týká otázky *globální správy pro komplexní, nedělitelnou a udržitelnou bezpečnost *. Doba, kdy jsem měl možnost občas se osobně setkat s globalistou a prvním předsedou Evropské banky pro obnovu a rozvoj (1991-1993)Jacques Attali (1943) mne nutí zabývat se více i tím, co psal tento sefardský Žid. Například, že fenomén globální vlády se projevuje v souhrnu projektů tří *světových řádů *: sakrálního, mocenského a peněžního. Aby se první dva projekty nedostaly do centra pozornosti mnohých, bylo vyzdviženo téma *globální ekonomické správy *. Téma se paradoxně objevuje i ve společném prohlášení prezidentů Putina a Si. Proč asi? Společně se zeleným údělem RF a ČLR ho využívají pro své národní zájmy a rozplétání uzlů, které vytvořily páté kolony v obou státech. RF a ČLR chápou fenomén globální ekonomické správy doslova - jako ekonomické vládnutí, které se nevztahuje na politiku obecně, a zejména ne na suverenitu státu. Hru na default v Moskvě a Pekingu na venek__nechápou a trvají na dodržování litery globálních dohod. Na tuto taktiku nepochopení hry na default nemůže Washington najít lék. Nenajde ho, protože RF a ČLR nemají kam spěchat, čas pracuje pro ně a proti USA. Míč je na straně USA a teorie Heartlandu. Jejím autorem je Sir Halford J. Mackinder (1861-1947).

Teorie tvrdí, že Kdo vládne východní Evropě, ovládá Heartland. Kdo vládne Heartlandu, velí Světovému ostrovu. Kdo vládne Světovému ostrovu, velí světu. Proto druhým mocenským blokem jsou *námořní země *. Obhájce zmíněné teorie, Zbigniew Brzeziński (1928-2017) zřejmě prohrál bitvu o centrum světové odpovědnosti. ČLR si konečně uvědomila, co jí čeká ze vztahu s USA, ke kterým se obrátila čelem a k Rusku zády po ukončení studené války proti ní. Zohledním-li ještě obsah prohlášení Mao Ce-tunga o tom, že vítr z východu překonává vítr ze západu, nevěřím, že RF a ČLR budou tahat pro EU *kaštany z ohně *. Číňané se totiž poučili i z ruské zahraniční politiky. Až přibližně do roku 2010 se Číňanům na ruské zahraniční politice mnoho věcí nelíbilo. Vím to z některých neoficiálních projevů na úrovni odborných diskusí. Během nich zaznívalo, že problémy Ruska ve vztazích se Západem jsou způsobeny jeho špatným chováním, možná i kulturním a historickým pozadím. Proto se prý RF zapojila do konfliktu s Gruzií (2008) a do dění kolem Krymu (2014). To je prý v rozporu se snahou ČLR o harmonické vztahy se všemi státy. Na tomto místě si dovoluji tvrdit, že takto argumentující Číňané se hluboce mýlí, když věří na absolutní harmonii a moc tai-či s jeho jemnými a plynulými pohyby a nevěří na sílu a následky úderu medvěda, boxera nebo atomové bomby.

Co se týče postoje ČLR k problematice uznání Krymu dovoluji si tvrdit, že ČLR nemůže dnes jeho sjednocení s RF přiznat, a že RF je to v podstatě jedno. Proč? Základem pro odtržení Krymu od Ukrajiny bylo referendum. To by se mohlo opakovat i na Tchaj-wanu, mohlo být využito nebo zneužito separatisty k občanským nepokojům, nebo k vyhlášení nezávislosti. Proto po sjednocení Tchaj-wanu s ČLR, které očekávám dříve, než později, očekávám uznání Krymu. V takové situaci problémy bude mít ČR. Především bude-li ignorovat tři skutečnosti: 1) společné prohlášení představuje manifest geohistorické konstanty a reality, 2) jedná se o první skutečně koncepční dokument, jehož cílem není maskovaný tanec na americké noty, ale veřejný rozchod s přežitou praxí, a 3) ve světě vzniká paralelní centrum globálního vlivu.To si uvědomují i USA. Naší vizí je udržovat vlastní kontakty s Čínou, řekla Psakiová během brífinku, když byla požádána novinářem o komentář k pátečnímu setkání prezidentů Putina a Si. Dodala, že kontakty s Pekingem jsou udržovány na nejvyšší úrovni a zahrnují diskuse o aktuálních mezinárodních výzvách, včetně současné situace kolem Ukrajiny, a varovala: Číně jsme sdělili, že destabilizující konflikt v Evropě poškodí čínské zájmy po celém světě - a ČLR to musí pochopit. Zapomněla ale přitom sdělit_,_ co zdůraznilprezident Si: *Společnou prací (země) uvádějí v život skutečný multilateralismus, podporují skutečného demokratického ducha a slouží jako spolehlivý pilíř, který sjednocuje svět při překonávání krizí a obraně rovnosti *.

Nehledě na již prokázané změny kognitivních funkcí u těch, kteří prodělali covid-19 věřím, že vůdci USA, RF a ČLR nebudou patřit do kategorie postižených, a že nový Pax RF - ČLR bude schopen držet Pax AMERICANA na uzdě tak, abychom mohli s důvěrou vyprávět dětem a vnukům o jejich budoucnosti. V ní se o NATO a o Ukrajině bude mluvit jako o historických epizodách. Krym, Tchaj-wan a covid-19 nebudou prioritou medií a snahy lidí se budou koncentrovat na sociální vztahy a empatii. Ty mají zásadní význam pro fungování mozku. Tento náš emoční radar, který čte i ty nejmenší signály a odráží je v našem sebepojetí, zpracovává převážně informace o našich lidských vztazích. Empatie je aktivní především na úrovni podvědomí, podílí se na rozvoji racionální inteligence, jazyka, sebeuvědomění, sebekontroly, schopnosti vyrovnat se s traumatem a stresem a má mnohostranný vliv na fyzické a duševní zdraví. O to by nám všem mělo jít, abychom mohli uslyšet tady na zemi a tam nahoře o dialogu mezi Pax AMERICANA a Pax RF-ČLR, a ne o válce.